Věc: zkvalitnění restaurování v oblasti památkové péče, shromažďování podkladů pro odbornou diskusi.

V příloze Vám posíláme jako podnět k vyjádření písemné materiály reagující na konkrétní události, k nimž došlo v oblasti restaurování, a které se dotýkají systému státní památkové péče v českých zemích. Doufáme, že tyto materiály pomohou nastartovat kvalifikovanou odbornou diskusi, jejímž jediným cílem by mělo být zlepšení péče o hmotné kulturní dědictví.

Přílohy:
- Podkladový materiál č. 3 - „Návrh metodického pokynu …“;
- Podkladový materiál č. 2 - „Zkvalitnění restaurování a oblasti památkové péče“;
- Podkladový materiál č. 1 - Zřízení centrálního dotačního fondu „Program restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“.

Vyřizuje: PhDr. Vratislav nejedlý, CSc.


Podkladový materiál č. 1

Věc: centrální dotační „Program restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“

Zřízení takového programu bylo zajisté záslužné. Státní ústav památkové péče navrhoval MK ČR zřízení podobného fondu pilotních projektů restaurování vybraných nemovitých kulturních památek poprvé v roce 1991, a poté znovu několikrát v průběhu devadesátých let 20. století. Uvedený „Program … „by mohl být jedním z nástrojů pro podporu záchrany a péče o ohrožené a významné „umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“.
Je však potřeba postupovat při jeho formování systematicky a interdisciplinárně.
Významným pozitivem „Programu restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“ by mohlo být, že by nebyl tak jako dosud, uplatňován partikulární přístup. Postupovalo by se totiž tak, že by všechny dílčí operace při restaurování památky byly diskutovány, vyhodnocovány a sumarizovány jak z pohledu restaurátorské-výtvarné praxe, tak z pohledu přírodních věd-technologií a také z pohledu dějin umění. To by platilo o všech základních etapách záchrany díla od počátečních průzkumů až po závěrečné fáze ošetření a stanovení dalšího ochranného režimu restaurované památky.
V prvé řadě by bylo vhodné vyhodnotit jaká „umělecká výzdoba nemovitých kulturních památek“ je ohrožena, jakou pozici zaujímá v památkovém fondu českých zemí, jaká část „umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“ již byla restaurována. Jde tedy o seriozní shromáždění interdisciplinárních vstupních informací. Pro zajištění těchto informací je potřeba dobré, operativní a disciplinované spolupráce NPÚ ÚP, regionálních pracovišť NPÚ, odborů kultury a památkové péče krajských úřadů, místních iniciativ, vlastníků památek a koordinace s výzkumnými programy ústavů AV ČR a příslušných kateder dějin umění (seminářů, ústavů) jednotlivých univerzit, a pod.
Předem formulována by měla být závazná hodnotící kritéria pro zařazení jednotlivé akce do „Programu restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“. Kritéria by měla vzniknout na základě široké interdisciplinární diskuse a měla by postihovat duchovní i materiální rozměry do „Programu restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“ navrhovaných uměleckých děl v celé jejich komplexnosti (budou se zřejmě případ od případu lišit).
Přihlížet by se mělo také k tomu, co vedle záchrany „umělecké výzdoby nemovité kulturní památky“ jednotlivá akce přináší pro rozšíření interdisciplinárního poznání.
Předem závazně formulovány by měly být také dokumentační standardy pro akce zařazené do „Programu restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“. (MOŽNÝ NÁMĚT NA ZÁKLADNÍ STADARDY DOKUMENTACE zpracovat v rámci příprav spuštění programu).
Návrhy na zařazení restaurátorských akcí do „Programu restaurování umělecké výzdoby nemovitých kulturních památek“ by měla posuzovat odborná komise s širokým interdisciplinárním záběrem, která by byla poradním sborem odboru památkové péče MK ČR.

V Praze dne 21. února 2006


Podkladový materiál č. 2

Věc: zkvalitnění restaurování a oblasti památkové péče, návrhy systémového řešení.

Dne 6. 3. 2006 se na webových stránkách NPÚ-úp objevila informace, že 3. 3. 2006 se uskutečnilo jednání za účasti zástupců MK ČR, NPÚ a skupiny restaurátorů. O obsahu jednání rámcově informuje na webových stránkách NPÚ-úp zveřejněná zpráva zpracovaná ak. mal. M. Pavalou.

Zkvalitnění restaurování v oblasti památkové péče.
(orientační skica navrhovaných okruhů k projednání a diskusi)
Především je nutné provést objektivní interdisciplinární analýzu stavu oboru restaurování v ČR v určitém období (nejlépe posledních 15, 10, popř. 5 let). Při této analýze je nutné rozlišovat obor restaurování jako celek a restaurování v rámci právního systému památkové péče v ČR. Teprve na základě této analýzy je možné určit konkrétními údaji podložený stav oboru, pokusit se o určení obecných tendencí. Vyhodnocování informací získaných analýzou je třeba provádět podle přesně určených kritérií. Navrhují se tyto okruhy pro analýzu:

a.) kvantitativní informace o oboru restaurování v ČR jako celku (například-počty restaurovaných předmětů rozčleněné podle skupin, nejlépe podle třídníku, který je součástí §14a, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (tyto skutečnosti bude možné s relativně velkou měrou přesnosti zjistit pro oblast restaurování sankcionovanou zákonem č.20/1987 Sb. Kvantifikovat restaurování předmětů, které není sankcionováno tímto zákonem půjde jen stěží; (snad by bylo možné ve zpětném pohledu provést vzorek z oblasti muzeí a galerií); počty absolventů studia restaurování na školách v ČR, počty povolení MK ČR k restaurování, náklady na restaurování ze státního rozpočtu, etc. )

b.) odborné (kvalitativní) informace o oboru restaurování v ČR jako celku (možné okruhy určování kvalitativních změn: vědecké publikace, popularizační publikace, přednášky na konferencích, vědeckovýzkumná činnost, veřejné přednášky; eventuálně další –např. pilotní projekty restaurování konkrétních památek-uvedené skupiny, které se běžně používají jako kvalitativní standardy při posuzování odborných pracovišť nebo oborů, je třeba strukturovat na domácí a zahraniční.Dále změny v používaných materiálech, technologických postupech, průzkumech, dokumentačních materiálech atd. ).
c.) fungování stávajících organizačních struktur dotýkajících se oboru restaurování (školy, profesní sdružení, orgány a organizace státní památkové péče, muzea a galerie, ostatní-je třeba získat kvalitativní i kvantitativní informace rozčleněné podle struktury uvedené v bodech a.), b.).

d.) organizace, kvalitativní standardy a konkrétní výsledky restaurování v ostatních vyspělých státech EU (je třeba získat kvalitativní i kvantitativní informace rozčleněné podle struktury uvedené v bodech a.), b.) a porovnávat je se stavem v českých zemích).

Aniž by chtěly být jakýmkoli způsobem předjímány výsledky navrhované analýzy, která je nezbytná a jejíž zpracování je základní podmínkou pro modelování dalšího vývoje oboru restaurování v českých zemích, je možné formulovat několik možných okruhů změn v rámci systému památkové péče. Ty lze rozdělit specifických skupin členěných podle toho v jaké pozici se v současných strukturách členění společnosti existujících v ČR nacházejí subjekty, kterých se dotýkají.

- zlepšení v rámci systému památkové péče
v oblasti vědy a výzkumu se pokusit o zvýšení podílu projektů řešících konkrétní problematiku restaurování v systému projektů resortu kultury, dosáhnout tak obecného zvýšení odborné úrovně oboru restaurování v českých zemích (zatím pouze jednotlivé výjimky) tak, aby mohl být považován za relevantní součást vědeckého výzkumu v porovnání s oblastmi výzkumu ve společenských a přírodních vědách;

- zlepšení v rámci systému památkové péče
pokračovat v pořádání interdisciplinárních pracovních dílen k problematice restaurování v jednotlivých regionech, nebo podle předmětu restaurování (navázat na sérii úspěšných pracovních dílen o restaurování pořádaných v regionech v devadesátých letech 20. století a na počátku 21. století; poslední věnovaný restaurování sgrafit v roce 2004 ve Slavonicích);

- zlepšení v rámci systému památkové péče
pro zvýšení odborné úrovně realizovat v rámci organizačních struktur státní památkové péče posílení památkových institucí o systematizovaná místa restaurátorů pracujících na místech odborných referentů na jednotlivých pracovištích Národního památkového ústavu, tato opatření směřovat až na úroveň regionů, nezůstávat pouze na úrovni centra;

- zlepšení v rámci systému památkové péče
pro zvýšení odborné úrovně posílit jednotlivá pracoviště Národního památkového ústavu o systematizovaná místa technologů, tato opatření směřovat až na úroveň regionů, nezůstávat pouze na úrovni centra;

- zlepšení v rámci systému památkové péče
nastartovat a postupně uvést v život systém, kdy restaurování národních kulturních památek a památek zapsaných na seznamu UNESCO světového kulturního dědictví bude moci být svěřeno pouze restaurátorům s ukončeným postgraduálním popř. vyšším vzděláním;

- zlepšení v rámci systému památkové péče
zařazení každoroční kontroly kvality vybraných restaurátorských akcí do plánu činnosti památkové inspekce MK ČR (podle přesných kritérií, v předem určeném rozsahu)

- zlepšení v rámci systému památkové péče
zpracování a vydání vícejazyčného interdisciplinárního glosáře oboru restaurování

- zlepšení v oblasti vzdělávání, (přesah do resortu školství),
posílení interdisciplinarity (například naplněním možnosti souběžného, prolínajícího se studia historiků a technologů na AVU, restaurátorů z AVU na FF UK a na VŠCHT a tak podobně v rámci doktorandského studia);

Pokud jde o projekt zřízení restaurátorské komory, který je opakovaně prosazován jako model zlepšení odborné úrovně restaurování v rámci památkové péče v ČR, je třeba konstatovat, že toto řešení přesahuje rámec památkové péče. Restaurátorská komora představuje nový systém (subjekt), který z vnějšku zasahuje do systému státní památkové péče, v rámci kterého se realizuje největší kvantum restaurování v ČR. Ověřené a vyhodnocené dlouhodobé zkušenosti se systémem restaurátorské komory zatím neexistují.
Památková péče obecně vychází z jedné zásadní premisy, kterou je využívat dlouhodobě ověřených řešení, majících kladné výsledky. Podle empirických zkušeností způsobují taková řešení nejmenší ztráty na památkovém fondu.
Památková péče by se měla vyhýbat řešením, která lze charakterizovat jako řešení se stěží odhadnutelnými výsledky.

V Praze dne 8. března 2006


Podkladový materiál č. 3

METODICkÝ POKYN-návrh
Aktuální opatření v oblasti restaurování ve sféře NPÚ

Restaurování jako náročný interdisciplinární obor lidské činnosti kladoucí si za cíl zastavení nebo zpomalení degradace hodnot kulturních památek, se v českých zemích v poslední době potýká s nemalými problémy. Ty se týkají jak odborných tak organizačních otázek. Je nezbytné, aby se v teorii (metodiky, koncepce, systémové změny) i v praxi restaurování (jednotlivé restaurátorské zásahy) uplatňovaly jako dominantní odborné postupy. To znamená mimo jiné před každým rozhodnutím důkladně analyzovat současný stav k restaurování připravované památky; kvantifikovat a posoudit závažnost kladů i negativ předpokládaných restaurátorských prací pro památkové hodnoty.
Postupovat se musí tak, že všechny dílčí operace při restaurování památky budou diskutovány, vyhodnocovány a sumarizovány jak z pohledu restaurátorské-výtvarné praxe a znalostí, tak z pohledu přírodních věd-technologií a také z pohledu dějin umění. To platí pro všechny etapy záchrany výtvarného díla-památky od počátečních průzkumů až po závěrečné fáze ošetření a stanovení dalšího ochranného režimu restaurované památky.
Protože při záchraně památkových hodnot výtvarných děl-památek hrozí nebezpečí z prodlení je nezbytné provést bezodkladně některá opatření s tím, že systémové změny je třeba důkladně a zodpovědně připravovat v delším časovém období, kdy bude dostatek času na odborné prodiskutování předmětné problematiky a formulování závěrů.

V souladu s ustanovením § 32 zákona č. 20/1987Sb. o státní památkové péči, v platném znění proto vydávám ve výše uvedené věci následující

metodické vyjádření (metodický pokyn)

1.) restaurátorské práce NPÚ většího rozsahu zadávat pouze na základě předběžného restaurátorského průzkumu (eventuálně znaleckého posudku);
2.) pro restaurátorské zakázky NPÚ zpracovat soutěžní řád upřednostňující odborná kritéria;
3.) pro posuzování závažných (z hlediska hodnot památky, rozsahu restaurátorského zásahu, potřebných nákladů apod.) restaurátorských akcí NPÚ vytvořit pracovní expertní tým ve složení: restaurátor příslušné specializace, památkář-historik umění, přírodovědec-technolog, který bude od počátku (průzkumy) až do závěru (převzetí prací) sledovat a posuzovat postup restaurování;
4.) restaurátorské práce NPÚ budou mít ve smlouvě závazně soupis všech osob podílejících se na restaurování;
5.) pro restaurátorské práce nezadávané přímo NPÚ nesmí NPÚ doporučovat zadavatelům jednotlivé restaurátory.

Tento metodický pokyn se snaží dosáhnout okamžité nápravy v nejkritičtějších bodech systému restaurování v rámci státní památkové péče. Jeho prvořadým úkolem je zvýšit transparentnost zadávání prací a odbornou úroveň provádění restaurátorských prací prováděných na objektech, které jsou ve správě NPÚ.